phpRS

Dnešní datum: 26. 06. 2017   | Hlavní stránka | Seznam rubrik | Download | Weblinks |    

  Hlavní menu
  • Hlavní stránka
  • Seznam rubrik
  • Download
  • Weblinks
  • Ankety
  • TOP 15
  • Personalizace
  • Rozšířené vyhledávání

  •   Vyhledávání

    Hledej
    v nanotechnologiích!



      Informace
    NanoTech
    svět lidí z molekul
    Copyright
    Michal Václavík, 2004

    SAP, neviditelné letouny „stealth“ a jiné souvislosti
    Vydáno dne 01. 04. 2005 (7796 přečtení)

    ~4600 slov
    Vilém z Occamu zaslal velice pěkně napsaný článek o historii vývoje neviditelných letadel a o aplikaci SAP. Článek je jako proudové letadlo. Zpočátku pomalu pojíždí po startovací dráze, připravuje se k letu, aby v druhé polovině, kdy již nabere tu správnou výšku, předvedlo své špičkové letové schopnosti, obratnou manévrovatelnost a funkce, které u čtenářů s kardiovaskulárními potížemi navodí infarktové situace :-)



    Vážení přátelé nanotechnologií,
    stejně jako Vy, i já patřím ke čtenářské obci serveru www.nanotech.wz.cz.

    Jak známo, na internetu se najde ledacos a kvalitní server aby v poledne lucernou hledal. Internetovské noviny sice předstihují běžná média v rychlosti, avšak kolikrát informují o tak závažných věcech, jako je, že „Pepa Vůjtek nechal Sabinu Laurinovou na ocet …„ (Pravda, to sice znamená, že Sabina Laurinová je volná a je tudíž šance. Ale pánové, nechci Vás podceňovat, ale sebekriticky uznejte, že šance, že sbalíte Sabinu Laurinovou, je ryze teoretická, asi tak se stejnou pravděpodobností, jako že projdete zdí. A pokus projít zdí skončí asi stejně, jako kdybyste opravdu potkali Sabinou Laurinovou a dokonce - nedej bože - se o něco i pokusili. Neboli, shrnuto, tato informace je nám úplně k ničemu. Což ovšem nevadí, aby se objevovala na předních stranách některých novin, či o ní mluvili hlasatelé některé nejmenované televizní stanice. A to nemluvím o tom, že když přijdete do běžné společnosti, kde se otevře konverzační téma typu: „Co bude Sabina Laurinová dělat?“ a Vy, protože se ne úplně orientujete v těchto vztazích, se zeptáte:“A kdo je to ten Pepa Vůjtek?“. Čímž jste ale úplně OUT ).

    Nebo: „Co řekl Kořistka na detektoru lži?“ (Jako kdyby to nebylo jedno. Co svět světem stojí, politika je svinstvo a můžeme být vděčni, že u nás po sobě politici (zatím) nestřílí. Ostatně, pánové, kdo z Vás vydělá takové peníze, jako bylo údajně pánovi poslancovi nabídnuto?).

    A nebo: „Paní, vodní kámen, to je PREVÍT.“
    A tak podobně.

    Nejlépe to asi vyjádřil Jean Paul Belmondo ve svém pozdějším filmu, když tvrdil: „Aha, už jsem pochopil, co je to ten INTERNET. To je jenom takové smetiště, kam každý vysype, co se mu zlíbí, a všichni ostatní se v tom se zálibou ještě přehrabují.“

    Avšak občas se najde světlá výjimka, třeba i na internetu. Občas se objeví server, stránka, na kterou má smysl se podívat, a dokonce, podívat se opakovaně. Myslím, že i Vy, stejně jako já, byste zařadili tuto stránku mezi ty skvělé. Člověk tu najde provokativní eseje, které podpoří imaginaci a představivost. Které přinutí přemýšlet, což masová média naopak naprosto potlačují.

    Dovoluji si tímto reagovat na výzvu nestora těchto stránek, abychom my, čtenáři, přispěli a pokusili se pomoci mu v jeho úsilí.

    V eseji o optice byla zmíněna myšlenka sandwichového anténního pole (SAP). Prostě několik anténních polí v patrech nad sebou, jako sandwich. V každém patře opatřené nanotrubkami stejné délky, které tvoří dipóly. Každé patro dipólů je tak nastaveno na jednu konkrétní frekvenci. Celý sandwich je tak nastaven na nějaký frekvenční rozsah, třeba na celý rozsah viditelného světla. Každý bod takového anténního pole může vysílat i přijímat vlnění v daném spektru. A můžeme zjistit, co je přijímáno, a ovlivnit, co je vysíláno. Takže, dovolím si použít myšlenku autora eseje o optice, mít takovou kombinézu ze SAP, tak obraz snímaný na přední straně kombinézy by se promítal na zadní a naopak. A když by se to povedlo, tak to vede až k technickému řešení odvěkého snu pisatelů sci-fi.
    K neviditelnosti.
    Jak již bylo řečeno v eseji.
    Že to je jenom sen? Že se to nikdy nesplní?

    A jak to bylo, když Jules Verne popsal cestu pod mořem v podmořském korábu? Nebo cestu na Měsíc a zpátky? Tehdá to všechno byla utopie. Stejná utopie, jako když Leonardo Da Vinci psal svůj „Traktát o letu ptáků“. Zatímco v sci-fi Neviditelný je to spíše jenom taková hračka, která slouží k vytvoření zápletky, milostného příběhu a happyendu, existuje však jeden současný obor, kde je neviditelnost míněna smrtelně vážně (a to smrtelně doslova). Jedná se o konstrukci špičkových vojenských letadel, o soubor technologií a dovedností, všeobecně nazývaných v anglosaské literatuře „stealth technology“. Stealth je v překladu z angličtiny kradmý, či tajně jednající. Nebo je to také označováno novým termínem „low observable technology“. V Čechách je známý termín „neviditelná“ letadla, jak jsou produkty zmíněné technologie běžně označovány novináři. Anebo „nevidimky“, jak jim říkají Rusové.

    Cílem takového souboru postupů a technologií je alespoň snížit radarový odraz letounu, elektromagnetické vyzařování přístrojů a agregátů na palubě, snížení tepelného (infračerveného) vyzařování, snížení hluku a odstranění kondenzační stopy za letounem. Patrně prvotní a nejdůležitější je snížení radarové odrazivosti. A zde by mohla být myšlenka SAP nápomocna.
    Nejprve pár slov k historii stealth letounů…
    Už staří nacisté…

    Ano, přesně tak, už za II. světové války se především Němci zajímali o to, aby jejich letadla nebyla viděna, a to především na britských radarech. Patrně v důsledku jejich neúspěchu v letecké Bitvě o Británii. Sami Britové připisují radaru velký podíl na vítězství a tím záchranu jejich země před okupací. Bratří Hortenové vymysleli proudové stíhací létající křídlo, nazvané Horten Ho 229 (někde označené jako Ho IX), vyrobené hlavně ze dřeva. Údajně dokonce s jádrem z granulovaného dřevěného uhlí. Předpokládalo se, že dřevěné uhlí pohltí značnou část radarových vln a tím zmenší radarový odraz letadla. Do konce války, jak známo, vývoj nedokončili a nic takového v sériové výrobě neměli. Zaplať pánbůh….

    Mimochodem, jestli to granulované dřevěné uhlí fakt pohlcuje radarové vlny, tak to abych si pak koupil v supermarketu uhlí na grilování a dal si jej na svoji škodovku a nebál se, že mi policie naměří na dálnici překročení povolené rychlosti :--). Ale tuším, že vyhláška zakazuje použití JAKÝCHKOLIV nástrojů, které by bránili Policii České Republiky ve změření rychlosti. Či-li patrně jsou zakázány i takové technologie.

    Další čtvrtkrok k „neviditelnosti“ udělali Američané. Především pan Northrop a jeho firma. Již před II. světovou válkou experimentoval s létajícím křídlem, označeným jako N-9B. Původním cílem bylo zbavit letadlo přebytečného trupu, tím zmenšit aerodynamický odpor a dosáhnout tak lepších výkonů, například doletu. V průběhu II. světové války firma Northrop navrhla a zkonstruovala několik bombardérů ve tvaru samokřídla. Samokřídlo je ona konstrukce bez trupu a bez ocasních ploch. Označili jej jako XB-35. Dokonce téměř už vyhráli výběrové řízení letectva Spojených Států s kontraktem na 200 letadel. Bohužel, v průběhu testování letadla se ukázaly některé nepřekonatelné problémy. Jedním z hlavních nedostatků byla nedostatečná podélná a stranová stabilita, což v překladu do češtiny znamenalo, že s letounem se obtížně udržoval ustálený let a pro přesné bombardování byl v té době v podstatě nepoužitelný (tehdá žádné laserové, resp. GPS naváděné, bomby neexistovaly – neboť neexistoval ani laser ani GPS). V tomto případě předběhli pánové o mnoho let svou dobu, protože bez systému Fly-by-wire, který v tehdejší době nebyl, bylo zvládnutí tohoto problému nemožné. Smůlu projektu dovršila tragická nehoda kapitána Edwardse a jeho posádky, kdy všichni zahynuli. Mimochodem, po této události byla letecká základna Muroc přejmenována na Edwards, které my laici známe z televizních záběrů přistávání raketoplánů Space Shuttle.

    Tragickou nehodou byl osud projektu zpečetěn. Ale už v tehdejší době si některé fungující mozky projektu patrně všimly, že v průběhu určitých manévrů tento stroj „zmizel“ z obrazovek radarů.

    Ale to už nikoho nezajímalo. Projekt byl zavřen a zrušen. Jaká asi musela být hořkost zaměstnanců Northropu, když jejich několikaleté úsilí přišlo vniveč?

    Těžko mohli tušit, těžko mohli dohlédnout, že za 40 let firma Northrop projekt opráší a postaví na svou dobu skvost číslo 1 v letecké technice, jímž je současný strategický bombardér B-2 Spirit.

    Pak se dlouhou dobu na tomto poli „nic nedělo“. Důvodem byl překotný vývoj radarové techniky, který všechny pokusy o „neviditelnost“ nechával hluboce za sebou. Jisté nesmělé pokusy tu byly. Především na poli radioelektronického průzkumu. Ale ucelený přístup snížení viditelnosti letounu patrně v tu dobu ještě neexistoval. Změna v přístupu musela nastat až z nějakého dost vážného popudu.
    Tím popudem byla válka Jom Kippur.

    V nastalém konfliktu Izraele proti Egyptu, zaznamenal Izrael velké ztráty svých letadel. Tento egyptský úspěch byl připsán na vrub radarem naváděných raket SAM (= Surface to Air Missile) sovětské provenience. No a v tehdejším bipolárním světě vyvolal tento „úspěch“ technologie jedné strany barikády zděšení na straně druhé, tj. v Americe. Události na sebe nenechali dlouho čekat. V roce 1974 DARPA ( = Defence Advanced Research Project Agency – taková americká „grantovka“, která zaplatí za každý nový nápad, jak ještě efektivněji ublížit bližnímu svému) požádala pět hlavních amerických výrobců letadel o předběžnou studii stíhacího letounu s významně sníženou odhalitelností radarem. Mezi nimi však chyběl ten hlavní a pozdější vítěz, firma Lockheed (dnes Lockheed-Martin).

    Ve zmíněné firmě byli totiž tou dobou trochu před ostatními. A to díky tomu, že vyvíjeli průzkumné letadlo Blackbird SR-71. Tehdejší naprostou špičku v letecké technice. V průběhu vývoje, či v průběhu provozu tohoto průzkumného letedla si patrně již položili otázku, jak snížit radarovou odrazivost. A patrně ji také aspoň z části řešili. A mimochodem, když nějaký tým vyvinul něco takového, jako je Blackbird, tak to rozhodně nemohli být žádní amatéři a sráči.

    Úkolu se ujali dva pánové z Lockheedu, programátor Denys Overholser a matematik Bill Schroeder. Dali hlavy dohromady. Nejprve pochopili, že potřebují nějaký nástroj, kterým by dokázali předpovědět, jaká bude odrazivost toho a onoho letadla daného tvaru. Na základě vztahů, které popisují šíření a odraz elektromagnetických vln, což jsou vztahy Maxwellovy , jali se sestavit počítačový program, který takové šíření a odraz uměl simulovat. Protože však simulace odrazu běžného letadla, které je všechno, jenom ne jednoduchý geometrický útvar, je velmi složitá, tak patrně převyšovala tehdejší výpočetní možnosti počítačové technologie v roce 1974 v USA, která byla dostupná v leteckému průmyslu !!. Údajně z toho důvodu zjednodušil Bill Schroeder letadlo na oblast s polygonální hranicí. Tj. jako by bylo složeno z jednotlivých rovných ploch, panelů, trojúhelníčků a mnohoúhelníků, nazvaných „facets“. Pak byli schopni počítačovou simulací řešit požadovanou úlohu odrazivosti, neboli provést výpočet tzv. RCS = (Radar Cross Section) letounu. Za pět týdnů dali dohromady program Echo I. Tím získal Lockheed podstatný náskok před svou konkurencí (firmami Boeing a Northrop). Vznikl letoun neuvěřitelného tvaru, složený právě z takových trojúhelníčků, mnohoúhelníků, prostě facets. Vše ostatní bylo potlačeno do pozadí s cílem získat letoun s co nejmenším radarovým průřezem. Legenda praví, že se manažeři Lockheedu ptali Billyho Schroedera, jak velký bude na radaru odraz takového letadla: „Bude velký jako orel, jako sova, nebo jako co teda?“
    Dostalo se jim odpovědi: „Bude velký, jako oko toho orla.“

    Pravda, aerodynamika již od bratří Wrightů požaduje samé hladké tvary, takže nějaké takové letadlo, složené z panelů, bylo přímo „aerodynamickým zločinem“. Slova hlavního aerodynamika Lockheedu, Dicka Cantrella, poté, co spatřil návrh té nestvůry, nešlo údajně vůbec reprodukovat. Patrně neocenil to neortodoxní myšlení. Ale díky tomu zločinu získal Lockheed v dubnu 1976 zakázku na vývoj, konstrukci a zkoušky takového „neviditelného“ letadla. Projekt získal jméno Have Blue.

    Po sérii zkoušek a úprav byl předán do sériové výroby pod označením F-117A. Ten již je veřejnosti dobře znám z jeho „působení“ v obou posledních konfliktech Iráku versus USA a v operaci proti Jugoslávii. Bez ohledu na postoj k těmto politováníhodným událostem, je faktem, že toto nejtěžší možné prověření letounu prokázalo, jakou obrovskou výhodou je zvládnutí technologie stealth. Ze všech letounů F-117A, které prováděli bombardování těch nejchráněnějších cílů, a to v první vlně, byl sestřelen pouze jeden stroj nad Jugoslávií. Celkem bylo v sériové výrobě vyrobeno 63 strojů.

    V současnosti se technologie stealth užívá „rutině“ v konstrukci nových vojenských letadel. Teda přesněji, v USA. Po F-117A následoval strategický bombardér B-2 Spirit, ono oprášené samokřídlo firmy Northrop. Američané si patrně pořídili lepší počítače, protože tentokrát to není již takové strašidlo, jako F-117A, a letoun je krásně hladký, plný krásných ladných aerodynamických tvarů. Zlý jazykové však tvrdí, že nejpřísněji střeženým tajemstvím tohoto stroje je jeho cena.

    Podobně, letoun pro získání vzdušné převahy F-22 Raptor je stavěn plně podle zákonů stealth technologie. Stejně tak i nově vznikající F-35 JSF.

    Dalším objevem (a opět americkým) na poli stealth je letoun The Birth of Pray z dílny Phantom Works, což je vývojová divize firmy Boeing. Kromě již okoukaných a notoricky známých „standardů“ technologie stealth, obsahuje nově i systém aktivní kamufláže. Nebo-li panely, které snižují viditelnost ve viditelné části spektra, resp. mění barvu či jas !!!!!!! (A hle, máme tu první technické pokusy o optickou neviditelnost). Slibují si od toho operační působnost letounů s technologií stealth i v průběhu dne. Dalším primátem tohoto letounu je stabilní koncepce, tj. možnost ručního řízení lidským pilotem, bez nutnosti počítače. Až doposud všechny nevidimky musely mít automatické řízení (přesněji AFCS = Automatic Flight Control System), nebo, chcete-li, regulátor, respektive autopilota, aby vůbec mohly letět. Letouny byly přirozeně nestabilní a stabilitu v letu zajišťuje onen systém AFCS správnými výchylkami řídících ploch (což jsou elevony, směrovky, rozštěpné klapky apod.) ve správnou dobu. Zásahy musí být velmi rychlé, citlivé a vhodně volené, a to tak, že člověk není takových zásahů schopen. Za něj to musí činit počítač (tzv. AFCS Computer). Jakmile se takový počítač rozbil, nebo jej někdo špatně zapojil (ano, i to se v dokonalém USA stalo), byl dočista konec a osádce nezbylo nic jiného, než stroj opustit. A xy miliónů dolarů daňových poplatníků vzalo v ten moment za své.

    Ale taktéž nová kapitola vojenského letectví, bezpilotní bojové prostředky (anglicky UACV = Unmanned Combat Air Vehicle), jako jsou pokusné X-45 (Boeing) a X-47 (Northrop), viditelně plně respektují poznatky konstrukcí „neviditelných“ letounů. Žádná svislá ocasní plocha, vstup vzduchu do motoru v dorzální části s klikatým okrajem, obdélníkové výstupy horkých spalin končí nad potahem trupu, dříve než vstoupí do volného prostoru, neaerodynamická ostrá náběžná hrana, klikatý obrys krytu podvozku a šachty na bomby.

    A co jiné státy? Jak ty reagují na pokrok ve vojenském letectví?
    Co třeba Evropa? Evropské želízko v ohni, Eurofighter, viditelně plně stealth není.
    Francouzi od Eurofighteru utekli a stavěli vlastní bitevník, Rafale. Tento stroj není „stealth“, ale podle dobře informovaných kruhů Francouzi hodně sází na aktivní rušení. Princip je takový, že po dopadu elektromagnetické vlny, vyslané z radaru, na povrch letounu se vyšle „vhodná“ elektromagnetická vlna, která eliminuje vlnu odraženou. K radaru pak zpátky běží vlna eliminovaná, tj. menší intenzity, než kdyby letoun aktivní rušení neměl. Což se sice lehko napíše, ale už mnohem hůře provádí.

    Mimochodem, takový princip aktivního rušení není vůbec nic nového. Odkazuji Vás na A. E. Poea, který již v jedné své povídce Tisící druhý Šeherezádin příběh mluvil ústy novodobé Šeherezády o fyzikálním pokusu, kdy „přírodovědci vytvořili naprostou tmu ze dvou zářivých světel“, kde narážel na tehdy již provedený pokus složení dvou paprsků světel stejné barvy s cílem vytvořit tmu.

    Ano, nešálí Vás zrak. Jedná se o toho známého Poea. S jeho Havranem, s jeho povídkou Jáma a kyvadlo a dalšími. Ano, je to ten samý A. E. Poe, který zemřel již v roce 1849. Že by A.E. byl prorokem technologie neviditelných letounů? A proč ne? Fantazie dneška je realitou zítřka.

    Ostatně, když si přečtete pozorněji román Julese Verna „Podivuhodná dobrodružství výpravy Barsacovy“, zjistíte, že zde zcela bezostyšně figurují bezpilotní letouny – sic !!!! Takže Jules Verne si může mezi svá proroctví doplnit dnešní bezpilotní letouny, jako je Raptor, Global Hawk apod. Doplnit k seznamu úspěšných proroctví, mezi něž patří ponorka, vrtulník, využívání vodíku, obojživelný prostředek, cesta na Měsíc a plno dalších... Sakra, další geniální spisovatel sci-fi.

    Ale zpět k neviditelným letounům. Bohužel ani švédský Jas-39 Gripen, nový přírůstek v českém letectvu, nemá patrně vůbec žádný rys technologie stealth. Přesto, že Švédové technologii stealth již zvládli.

    Ale přesto….. Jednou z čestných evropských výjimek na poli „neviditelných“ letadel je německá Lampyridae. Lampyridae je v překladu do češtiny světluškovití, což je, jak jsem našel ve slovníku, jedna z čeledi brouků. Tento letecký projekt německého „neviditelného“ letadla byl jenom o kousek pozadu za zmíněným americkým Have Blue. Začal na popud západoněmecké vlády v roce 1981 a byl tajně vyvíjen firmou Messerschmitt-Bölkow-Blohm v Mnichově. Němci došli k velice obdobnému tvaru letounu, jakým byl Have Blue, resp. jeho sériový následník F-117A. Použili stejné „facetové“ technologie, tj. používali patrně stejné úvahy a stejné metody jako Američané. A podle všech informací nezávisle na sobě. V roce 1987, po šesti letech trvání projektu, Němci ukázali skupině důstojníků USAF model takového letounu v měřítku 1:3/4, který jim sloužil pro měření v aerodynamickém tunelu. Podle očitých svědků Američané nevycházeli z údivu a způsobilo jim to naprostý šok. Nezapomeňme, že existence prvního „neviditelného“ F-117A byla odtajněna až o rok později, v roce 1988. A lze s jistotou tvrdit, že pokud se Američané v průběhu vývoje takového letounu svěřili nějakému spojenci, tak maximálně tak Britům. Takže Němci byli s „nevidimkami“ jen o pár let pozadu. Němci ale nedotáhli projekt Lampyridae ani do fáze prototypu. Ale jejich zkušenosti a znalosti nepřišly vniveč. Zmíněná firma se v současnosti podílí na vývoji letounu pro pokračovací výcvik a lehkého bitevníku MAKO v rámci konsorcia EADS, který má poprvé vzlétnout v roce 2009.

    Dalším evropským pokusem o neviditelnost je Replica program britské společnosti BAE. Podle důvěryhodných zdrojů byl úspěšně ukončen v roce 1999.

    A co třeba Rusové, odvěcí konkurenti Američanů?
    V současnosti není známo, že by Rusové měli plně „neviditelné“ letadlo. Je známo, že používají nátěry snižující odrazivost, tzv. RAM (= Radar Absorbing Materials), což má tu výhodu, že se to dá použít na každé, již postavené, letadlo. Samozřejmě, výsledky jsou asi hubené, oproti letounům, které dostali neviditelnost do vínku už v původním návrhu. Existovaly spekulace, že minimálně Suchoj se pokoušel několika projekty reflektovat na nejnovější trendy v oboru, tudíž i neviditelnost. Ostatně i největší ruské želízko v ohni, Su-37 Berkut, má některé rysy stealth letounů, ale plně jím patrně není.

    Podobně MiG, podle informací, dotáhl svůj projekt nevidimky, označovaný jako projekt 1.42, do modelu pro aerodynamický tunel.

    Rusové mají však jeden trumf v ruce. Alespoň podle jejich slov. Je jím tzv. technologie plasma-stealth. Princip je údajně takový, že se pouští plasma do proudícího vzduchu kolem letounu, například v místě náběžné hrany křídla. Plasma je unášena vzduchem a „zabalí“ povrch letounu do jakési plasmové klece, která neodráží radarové vlny tak, jako běžné letadlo. No, pokud ten jev někdo umí vysvětlit lépe (a věřím, že mezi čtenáři nanotechnologických stránek se Vás najde spousta), má možnost se písemně projevit.
    A co ostatní svět?

    I ostatní svět je patrně pozadu oproti Američanům. Existují však náznaky, že se o vlastní nevidimku snaží, jak jinak, Číňané. Ale utajení v takových státech je víc než dokonalé, takže nic bližšího není známo (alespoň autorovi, kdyby někdo ze čtenářů věděl podrobnosti, tak se, prosím, s nimi podělte). Ano, na internetu se najde plno informací, ale za jejich správnost se samozřejmě neručí. Takže nezbývá než čekat, kdy se sami Číňané pochlubí. Anebo, když pravda vyjde najevo.

    Doposud vše bylo o letecké technice. A čtenář se právem může ptát: „A jak to všechno souvisí s nanotechnologiemi?“. Opomeňme nanotechnologické zázraky v procesorech a pamětech, používané již v soudobé vojenské letecké technice.

    Tento server je pro pokec a pro popuštění uzdy fantazie. A právě minulý článek mě k tomu stimuloval. Především ta část, která se týkala SAP = sandwichového anténního pole. Ne že bych zcela chápal, jak to přesně funguje, ty dipóly z nanotrubek, ale zajímavé je dohlédnout důsledky takového objevu. Pochopitelně, kombinéza, která zajistí neprůhlednost, je dost dobrá výzva, ale k takovému výzkumu v tuto pohnutou dobu asi neseženete finance. A patrně by to byl až druhý krok ve výzkumu „neviditelnosti“.

    Avšak SAP na povrchu letounu, aby byla zajištěna neviditelnost, to je jiná. Představuji si to asi tak, že po dopadu elektromagnetické vlny na povrch letounu SAP tuto vlnu detekuje, určí frekvenci a fázi a vyšle vlnu, která odpovídá odražené vlně od povrchu, ovšem s fází posunutou o 180°. Složením skutečné odražené vlny a vlny vyslané SAPem vyjde teoreticky 0, neboli nic, neboli žádný odraz. Neboli prakticky je to aktivní minimalizace odražených radarových vln. Princip stále stejný, jak bylo již řečeno u Francouzů.

    V každém časovém okamžiku a v každém bodě na povrchu letounu je situace samozřejmě odlišná, avšak celková výsledná kakofonie vln od SAPu by měla minimalizovat celkový radarový odraz letounu. Takové systémy se patrně v současnosti na stealth letounech používají, avšak nikoliv v tak masivním měřítku, jak by to mohla činit SAP po celém povrchu letounu. Je to natolik závažná myšlenka, že stojí za to utratit za její výzkum enormně, extrémně, neslušně a nechutně vysokou částku z peněz daňových poplatníků. A patrně, jestli fyzikálně je toto možné, tak už jistě existují i první pokusy o technologické zvládnutí. Výsledek by totiž mohl stát za to. Nejenom, že by takový přístup zlepšil parametry dnešního aktivního rušení, a to třeba o pár řádů – takže by se radarový průřez letounu ještě zmenšil - ale navíc dipóly v SAPu takových rozměrů by mohly začít fungovat i v infračerveném pásmu ! Tj. mohlo by se tím aktivně rušit infračervené vyzařování horkých částí letounu a spalin z motorů.

    Představte si, že umíte vyrobit třeba takovou „SAP-steath fólii“, kterou byste jenom na letadlo nalepili, připojili k počítači a zdroji napětí a hle… z původně viditelného letounu máte letoun „neviditelný“. Nemusíte si projít to celé několikaleté martyrium vývoje nového letadla. Nemusíte vyvíjet složitě automatické řízení nestabilního letounu, protože Váš původní letoun, který byl stabilní před updatem na nevidimku, je stabilní i po takovém update, neboť nalepení fólie zas takové důsledky na letové vlastnosti nemá. Tj. nepotřebujete k řízení počítač. Vaše stará rezivějící letadla se náhle promění v obávané žraloky atmosféry.

    Navíc, když přidáte ještě onu avizovanou optickou neviditelnost tak, jak ji popisoval Michal Václavík v článku, tak to letadlo bude opravdu okem „neviditelné“. Bohatě by dnes stačila obtížná viditelnost. Jak jsme viděli na The Birth of Pray od Boeingu, aktivní kamufláž se dostává na pořad dne v soudobé konstrukci vojenských letadel. No to už je docela síla, když svého protivníka už ani nevidíte. Optická neviditelnost má i svá nesporná plus, ještě než dojde na lámání chleba v leteckém souboji. Než totiž takové letadlo uvedete do provozu, musí být otestováno velkým počtem třeba i letových zkoušek. A v tuto chvíli je nebezpečí, že Vaše letadlo zahlédne oko, které by jej vidět nemělo. Může to být oko náhodného svědka - nedej bože svědkyně – ba co hůř, oko dívající se přes špionážní družici na Vaši testovací základnu. Pokud máte letoun opticky a infračerveně neviditelný, tak ani družice nepomůže. Takže taková neviditelnost pomůže udržet Váš projekt pod pokličkou a připravit tak Vašemu soupeři nemilé překvapení, dokonce šok, když nevarován najednou zjistí, copak že to máte za technologii.
    Ale pokračujme dál….

    Místo proudového motoru dáte vrtuli velkého průměru. Vrtulový letoun s technologií stealth doposud neexistuje. Snad proto, že vrtule prý skvěle odráží elektromagnetické vlny a zatím nikdo nepřišel na to, co s tím. Vrtule velkého průměru však minimalizuje hluk, který Váš letoun produkuje. Ano, jak se čtenáři dovtípili, existují již systémy, které na základě zpracování signálů z pole mikrofonů na zemi dokážou zachytit letadla ve velkých výškách, určit jejich polohu, rychlost, směr rychlosti a typ letounu. Ostatně, tento systém je možná tou nejlepší cestou, jak objevit „neviditelný“ letoun.

    Ale zpět k úvaze. Velká vrtule == malé otáčky == malý hluk. Navíc, hluk se u soudobých vrtulníků minimalizuje aktivním rušením. Reproduktory na vrtulníku vysílají takový akustický signál (zvuk), že po složení s aerodynamickým hlukem od nosné vrtule se výsledný hluk od vrtulníku minimalizuje.
    Zvuk + protizvuk = ticho.

    Pokud Vám to něco připomíná, například již několikrát zmíněné aktivní rušení, tak princip je stejný. Nikdo netvrdí, že by toto nešlo použít na takovém vrtulovém letadle. A mimochodem, i tento princip, že ze dvou tónů lze vytvořit naprosté ticho, zazněl ve zmíněné Poeově povídce Tisící druhý Šeherezádin příběh.

    S takovým minimalizovaným hlukem, radarovou a optickou neviditelností bude Vaše letadlo spíše podobné nejmodernější supertiché a neviditelné ponorce. Co na tom, že poletíte pomalu, oproti proudovým letounům, když Váš soupeř (obchodní konkurent..) nemá v první chvíli šanci Vás zachytit.

    Úplně ideální, když se to všechno bude odehrávat v mikroskopickém měřítku – takže se třeba bavíme o mikroletadlu rozměrech milimetrů. Potah SAP-stealth fólií není problém :--), struktura fólie má přeci jenom mnohem menší rozměry – řádově nějaké ty nanometry. Taková tichá, neviditelná štěnice – to by bylo v Čechách odposlechů, viďte?

    Ale uvažujme dále…
    SAP – fólie by nefungovala pouze jenom k aktivnímu rušení dopadajících elektromagnetických vln z radarů. Sloužila by jako přijímač. De facto by se pak celý povrch letounu stal pasivním radarem, který by naslouchal, kde se co šustne, a to s přesností do té doby na „běžných“ vojenských letadlech nevídané.

    To vše by ovšem znamenalo, že příští letecké souboje už nebudou prostým okem vůbec vidět.
    Konec doby stíhacích es.

    Rozhodne, kdo má lepší techniku a „uvidí“ nějakým jiným způsobem, než je běžné, toho druhého a skryje se před ním lépe, třeba díky většímu počtu pater v sandwichi. Pak ovšem se jedná spíše o „lov“ koroptví, nebo tuleňů, než o letecký souboj.

    A ještě jeden důsledek vynálezu takové fólie. Jak je zřejmé, použití takové fólie není zdaleka omezeno na vojenská letadla. Úvahy vedly nejprve do této oblasti, neboť zde je dostatek peněz zabývati se různými takovými fantasmagoriemi typu SAP-stealth fólie, z nichž některé se po strašném úsilí podaří uvést v život. Aerokosmický průmysl tak častokrát učiní ten nejtěžší první krok, na který mohou navázat další aplikace, třeba již daleko pozemštější, které nám pak usnadňují život a k něčemu opravdu jsou. Namátkou jmenujme teflon, digitální hodinky, GoreTex, GPS a jiné. Samozřejmě, snížení viditelnosti není problém pouze letadel. Už i vojenské lodě se navrhují a konstruují podle znalostí technologie stealth. I zde by fólie našla uplatnění. A to už máme pěkných pár metrů čtverečních….

    Pokud tedy založíte firmičku, která tuto fólii bude vyrábět, tak si jenom můžete mnout ruce nad takovou krásnou státní zakázkou. Mimo jiné budete vyrábět fólii ve stále větším a větším objemu a po rozpočtení nákladů původně strašlivá cena na metr čtvereční klesá. Později, po letadlech a lodích se ujme i na vojenských pozemních vozidlech. A odtud už je jenom krůček k aféře, kdy jistý důstojník si ji nainstaluje na svoje osobní auto, aby mu příslušníci policie nemohli naměřit rychlost. Všichni budou „pobouřeni“, až do té doby, než vyjde najevo, že kšeft s fólií je velmi výnosný artikl a že jedním z prvních vážných zájemců byl medelínský kartel, který, po tom co ji získal a nikdo neví jak, ji nalepil na obyčejné turbovrtulové letadlo a vozil tak déle než půl roku drogy do Spojených Států.

    Následovat bude diplomatická roztržka mezi dvěma státy A a B, kdy B nařkne A, že A mu poslal průmyslové špiony na jeho nový projekt X, který B stál hodně peněz a na který je B hodně hrdý. B to zjistil až ex-post, neboť špioni z A byli oblečeni v kombinézách ze SAP-stealth fólie, takže byli opticky neviditelní a bez větších problémů se dostali do přísně střeženého objektu projektu X. Za A, B i X nechť si laskavě čtenář dosadí dle svého politického přesvědčení :--).

    Úplnou pikantností ovšem bude aféra v Británii, kdy manželka vysoce postaveného ministerského úředníka použije takovou kombinézu ke sledování svého manžela a nechala se zviditelnit – tj. vypnula fólii - v nedalekém baru přesně ve chvíli, kdy zmíněný úředník byl v těsném objetí s mladou a pohlednou podřízenou kolegyní. Zmíněná dáma sice dosáhne svého, přistihne svého manžela tak řečeno in flagranti, avšak vystaví se nejenom stíhání ve věci neoprávněného použití tajné technologie, ale také navíc obecného ohrožení, protože když tam v tom baru najednou, z ničeho nic, tak zmaterializuje, přivodí tím strašlivý šok místnímu osazenstvu.
    Zkrátka řečeno, SAP-stealth fólie se může takto stát běžnou součástí každodenního života.

    Například by se mohla objevit na sloupcích karosérie automobilů, aby tak byly minimalizovány řidičovy mrtvé úhly. Což by bezpochyby zvýšilo bezpečnost provozu.

    Anebo již zmíněná SAP kombinéza, avšak obrácená směrem dovnitř tak, aby registrovala změny na povrchu těla svého nositele a jeho ošetřujícímu lékaři by sdělila, k jakým že to došlo změnám. Tím máme nový prostředek lékařské diagnostiky.


    Teď už zbývá maličkost.
    Takové sandwichové anténní pole vyrobit.

    Pravda, to je v České Republice moc velké sousto, ale třeba by stačilo odvodit a sestrojit její fyzikální model. To je samá teorie, ke které jsou potřeba nějaké knížky, počítač a otevřená hlava. A to vše by tady v Čechách, snad, bylo.



    Tak co, milý čtenáři, kdo z Vás to zkusí?


    ( Celý článek! | Autor: Vilém z Occamu | Počet komentářů: 9207 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek )

      Anketa
    Samoreplikující se stroj bude vyroben

    do 10-ti let 
     (1651 hl.)
    do 20-ti let 
     (1297 hl.)
    do 50-ti let 
     (1247 hl.)
    nikdy 
     (1107 hl.)

    Celkem hlasovalo: 5302


      Kalendář
    <<  Červen  >>
    PoÚtStČtSoNe
       1234
    567891011
    12131415161718
    19202122232425
    2627282930  

    Reklama serveru www.wz.cz. Děkuji za poskytnutí prostoru pro nanotechnologie.

    Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server

    Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
    Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
    nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.