Stanu se men?í a je?tě men?í

Autor: Michal Václavík (gofi@email.cz), Téma: Nanocivilizace
Vydáno dne 15. 06. 2004 (4367 přečtení)




~ 1700 slov
Mnoho desetiletí pátrají obří radioteleskopy po cizích signálech z vesmíru. Stále dokonalej?í dalekohledy a měřicí aparatury nezaznamenávají ?ádnou mimozemskou činnost ani komunikaci. Proč?

Fakt, ?e nezaznamenáváme ?ádné signály pramenící z komunikační a astroin?enýrské činnosti mimozem??anů je vskutku zajímavý a není snadné na něj najít odpověď. Na síti se mi podařilo narazit na čtyři vysvětlení:


1. vznik inteligentního ?ivota je krajně nepravděpodobný, a proto jsme ve viditelném vesmíru sami

2. existence inteligentního ?ivota trvá jen velmi krátce, nebo? velmi brzy sám sebe zahubí (pak je ale poněkud nadnesené o něm říkat, ?e je inteligentní ;-) v důsledku velmi krátké existence inteligentního ?ivota se civilizace vět?inou navzájem míjejí v obrovských časových prostorách existence vesmíru

3. v?ude kolem nás to překypuje mimozemským ?ivotem, jen jej nejsme schopni zachytit, nebo? ve?keré záření (informace), které k nám letí z okolního vesmíru je Velkou Galaktickou Radou transformováno tak, abychom nebyli ru?eni v prvotních fázích vývoje

4. ?ijeme v počítačové simulaci a borci, co nás simulují, nedostali dostatečně velký rozpočet, aby nasimulovali také pár mimozemských civilizací, a tak nás krmí jen reliktním zářením a kvasarama :-)

Několik týdnů po napsání článku href kde jsou hranice mne napadlo zcela logické vysvětlení. V?echny rozvinuté civilizace vede přirozený vývoj ke zmen?ování svých celkových rozměrů, aby mohly bě?et rychleji.

Pro civilizaci, která nemá ustrnout a dále se vyvíjet ve stále se zrychlujícím tempu je zmen?ování rozměrů za stávajících fyzikálních zákonů jediným východiskem.

Proto jsou nejrozvinutěj?í civilizace ty nejmen?í. Za hranicí uploadingu, tj. ve chvíli, kdy civilizace zvládne změnu substrátu, na kterém bě?í jedinci, kteří ji tvoří, začne éra zmen?ování rozměrů. Načrtněme si, jak by mohl vypadat dal?í vývoj i na?í civilizace.

Vzájemná konkurence tlačí firmy ke stále vět?ímu tempu vývoje. Rychlej?í vyhrává, a tak obchodníci prodávají produkty, které nejen ?e je?tě nejsou vyrobené, ale ani zcela vyvinuté. Zodpovědní lidé pracují dnem i nocí i o víkendech a svátcích, aby stihli termíny. Jak moc by si ka?dý z těchto lidí přál mít alespoň o trochu více času. Podmínky jsou v?ak zatím prakticky rovné, nebo? ka?dý má k dispozici přesně 24 hodin denně a sedm dní v týdnu. Nikdo ani o minutu méně či více. Vítězství tedy závisí pouze na výkonnosti klíčových pracovníků a celého týmu, který vedou. Ve chvíli, kdy budou výkony počítačů natolik vysoké, ?e budou schopny za rozumnou cenu simulovat činnost mozku klíčového pracovníka rychleji ne? jeho biologický substrát, pak v důsledku konkurenčního boje firmy ihned sáhnou po tomto ře?ení. Firmy, které tak neučiní velmi rychle přijdou o zakázky, proto?e budou pomalej?í a zkrachují. Mezi pře?iv?ími firmami bude vyvíjen tlak na dal?í zvy?ování rychlosti. Uvědomme si v?ak důsledky uploadingu. Pokud by v období rozvinuté nanotechnologie nanoboti nahradili ka?dičký neuron v mozku elektronickým či optoprvkem s naprosto stejnou informační funkcí původního neuronu, pak bude mít takto upravený mozek zhruba stejné rozměry, ale díky faktu, ?e nervový vzruch se ?íří maximálně rychlostí 125 m/s a světelný signál ve vlnovodu více jak miliónkrát rychleji, byl by takový mozek miliónkrát rychlej?í.

Vemte si telefon a zavolejte do Austrálie. Během hovoru se sna?te vypozorovat zpo?dění. Dnes ji? půjde vět?ina hovoru podmořským kabelem z optických vláken a zpo?dění bude několik setin vteřiny. Budete se bavit s člověkem na druhém geografickém konci na?í civilizace a zpo?dění bude téměř neznatelné, nato? aby činilo nějaký problém. Představte si ale, ?e vá? mozek bě?í miliónkrát rychleji. Subjektivně se vám bude zdát zpo?dění několika setin vteřiny miliónkrát del?í, tj. prakticky jeden den.

V posledních letech se hodně programátorské a i jiné vývojové činnosti přemís?uje z USA do Indie a Číny. Dne?ní tempo vývoje něco takového umo?ňuje a více nakoupených lidských zdrojů (tj. více výkonu) za daný peníz to přímo vy?aduje. V době po zvládnutí uploadingu něco takového nebude mo?né. Představte si, ?e by jste na ka?dou reakci z druhé strany od partnera čekali celý den (den a noc). To je jako by jste se dnes sna?ili svěřit práci firmě, která sídlí někde daleko za Jupiterem.

Ve chvíli, kdy začne docházet k hromadnému uploadingu a společnost pobě?í stále rychleji, budou hrát geografické vzdálenosti stále vět?í úlohu. Dnes umo?ňuje internet sjednotit celý svět a je téměř jedno, kde máte server umístěný. V době rozvinuté nanotechnologie a uploadingu to ji? jedno nebude. Svět se zprvu rozpadne do několika víceméně je?tě distribuovaných center, která se budou čím dál tím více zahu??ovat a geograficky zmen?ovat. Některá se sloučí, a tak vznikne jedna, ale pravděpodobněji několik singularit. V rámci center bude díky stálému konkurenčnímu tlaku růst potřeba je?tě vy??ího výkonu. Nebo? vyhrává ten, kdo bě?í nejrychleji. Jeliko? se v obvodech bude pou?ívat k přenosu informace světlo a to se pohybuje nejrychleji, bude jedinou mo?ností jak je?tě více zvý?it rychlost, zmen?ování celkových rozměrů.

Pokud nahradíme nanoelektronické prvky postavené z atomů, které věrně simulují miliónkrát rychleji činnost biologických neuronů, nukleárními prvky z nukleonů a elektrony nahradíme piony, získáme opět zhruba miliónkrát rychlej?í substrát. Na nukleárním substrátu ji? pobě?íme zhruba biliónkrát rychleji ne? nyní (a mozek bude na objem zabírat triliónkrát méně místa), tj. subjektivní odezva na haló z evropského centra přijde z Ameriky za tisíc let! Evropská a americká civilizace bude od sebe subjektivně časově tak vzdálená, jako by nám byla dnes vzdálená mimozemská civilizace, která by byla 1000 světelných let daleko od nás!

Z toho je zřejmé, ?e s tím jak poroste výkon, budou se jednotlivá centra od sebe stále více vzdalovat a izolovat. Centra, která se geograficky nesloučí v několika prvních desetiletích po mo?nosti uploadingu, se ji? v budoucnu nikdy nespojí a půjdou si svou vlastní cestou vstříc své singularitě.

A proto je nemů?eme vidět ani sly?et. Ty nejrozvinutěj?í civilizace ve vesmíru jsou men?í ne? atom a za dobu rozpadu nějakého kaonu či rezonance jsou schopny vývojově urazit pro nás nepředstavitelnou informační vzdálenost.

Pře?ívá jen ten nejrychlej?í a nejrychlej?í je ten nejmen?í. Budou z nás trpaslíci.